Ukončili jsme to. Smazala jsem ho ze svého života - bude chodit na jinou školu, nemám už jeho číslo, nemám jeho FB - neuvidíme se. Já odlétám za pár dní a nechci být smutná (i když jsem). Mám ho moc ráda, i když mi tolikrát ublížil. Včera jsme to řešili a on sám nechápe, proč jsem byla s ním. Ptal se, co na něm vidím. Ani jsem nedokázala odpovědět, protože opravdu NEVÍM - prostě má v sobě něco, co mě skutečně láká a čím mě umí ovládat. Ale už dost o něm... zakončím to tím, že ho mám moc ráda. I on mě, ale být spolu prostě nemůžeme. Pohybujeme se teď v jiném okruhu lidí a dost možná se dlouho neuvidíme, tak jsem klidná.
Vím, že se mi o něm teď bude opět dlouho zdát. Budu na něj neustále myslet, ale musím se s tím poprat. Jsem přece silná!
Rozhodla jsem se začít myslet více pozitivně - vím, že je to už několikátý pokus, ale já se nevzdávám! Věřím v to, že všechno dobře dopadne. A moc se těším na nové zkušenosti a poznatky z cizí země.
Toť asi vše... -> :-)

