Měla jsem tu rozepsané dva články. Jen jsem je uložila a nezveřejnila. Jeden byl silně depresivní a druhý pozitivní, šťastný - psala jsem ho se skvělou náladou.
A asi přesně tak bych mohla popsat svůj momentální život. Je to jak na horské dráze. Chvíli lítám v oblacích a za okamžik už sahám na totální dno. Tak je to i s mým bývalým vztahem. Jsou chvíle, kdy už mi je úplně volný, nemyslím na něj a v momentě, kdy se z toho začnu radovat. Začne mi to být líto (vše, co se stalo), zdají se mi o něm sny, je mi úzko. Nechápu to. Nechápu sebe.
♥
Zase na sobě makám. Ale je to běh na dlouhou trať. Už bych chtěla být krásná, ale teď to asi i oželím.
Strašně se těším na ten pocit, který zažiju, až budu dokonalá :-D
♥
Pročítala jsem si smazané příspěvky (z období, kdy jsem nejedla :-)), teda, docela se divím, že to se mnou tehdy někdo vydržel. Ale zase jsem byla hubeňounká no... :-(

taky nechápu, co to má být - chvíli by člověk brečel štěstím, za dvě minuty sahá po noži, že se pořeže...je to děsný
kéž bychom byly krásně hubeňounké, to by depky odpadly...
držím Ti palce, zvládneme to :-*