Ale MŮJ. Jen můj.
Včerejšek byl zabitý, opravdu strašné. Jediné, co se mi líbilo byla cesta zpět domů. Skvěle jsem si pokecala se s vým kamarádem.
Takže nebudu kritická a budu na tom hledat i ty krásné chvíle.
Potřebuji to nutně pořešit S NÍM. Nejsem si tak úplně jistá, zda ten včerejšek nenaznačil, že se k sobě vlastně ani moc nehodíme. Nemám ráda jeho stav opilosti a nemám ráda ťutínka.
Ale tak co?
Nebudu se trápit a budu HAPPY. Protože k tomu přece jenom důvody mám!!!
Chtěla bych zase začít chodit běhat :-) A asi né sama.
Chci se opět zaměřit hlavně na sebe a nepoutat se na M.
