Jsem. A vůbec nevím, jestli se z toho mám radovat nebo být šíleně smutná a propadat hlubokým depresím. Konečně cítím ten velký nátlak na mojí osobu, který mi celé prázdniny chyběl. Prostě už zase něco pravidělně musím dělat a musím se snažit. Jenže jsem tak neskutečně líná... LIDI, JÁ JSEM TÁK LÍNÁ! Božínku, pomalu bych měla začít nenávidět sebe samou. Nebo já nevím...
Ááách... Proč to sem píšu? Pomáhá mi to... Moc! Článek o ničem, který nikdo nebude číst, který nikoho nezajímá. Protože teď nikoho NIC nezajímá a to je na tom to NEJKRÁSNĚJŠÍ!
* MILUJU A ZÁROVEŇ NENÁVIDÍM POCIT TEN NEJISTOTY!
* JSEM TAK STRAŠNĚ DIVNÁ
* HROZNĚ MOC OBDIVUJU LIDI, CO TO SE MNOU VYDRŽÍ!
* JE JICH MÁLO!

